Příjem z nájmu se zdaňuje dle pravidel zákona o daních z příjmů. Dále si rozebereme, co všechno se do něj počítá a jaké výdaje lze uplatnit. Správné rozlišení typu pronájmu a pochopení rozdílů mezi paragrafy § 9 a § 7 vám může ušetřit nejen čas, ale i peníze.
V první části našeho průvodce si proto vysvětlíme, jaké příjmy z nájmu se zdaňují, co naopak do základu daně nepatří, a jak si poradit se spoluvlastnictvím bytu nebo společným jměním manželů.
Daň z nájmu: Rozdíl mezi § 9 a § 7
Nejdřív je potřeba rozlišit, o jaký typ pronájmu se vůbec jedná. Pokud pronajímáte byt či dům dlouhodobě (např. pro bydlení), spadáte pod § 9 zákona o daních z příjmů. Tento příjem se označuje jako příjem z nájmu.
Naopak pokud poskytujete ubytovací služby, typicky přes platformy jako Airbnb nebo Booking, jde o samostatnou výdělečnou činnost dle § 7.
Co je zdanitelný příjem z nájmu?
Podle zákona se za příjem z nájmu považuje vše, co pronajímatel skutečně obdrží v daném kalendářním roce. Ne všechny platby od nájemníků ale spadají do zdanitelného základu.
Co se do příjmů z nájmu zahrnuje:
- Nájemné uvedené ve smlouvě
- Náhrady škod nebo penále, pokud souvisí s užíváním nemovitosti
- Barterové plnění, které musí být náležitě oceněno
Co se do příjmů z nájmu nezahrnuje:
- Zálohy na energie a služby – tyto částky nejsou daňovým příjmem, pokud jsou řádně zúčtovány.
- Kauce (jistota) – stává se příjmem pouze tehdy, když se z ní započte dlužné nájemné nebo škoda.
- Platby přijaté v jiném roce – do daňového přiznání patří jen ty, které byly zaplaceny do konce daného roku.
Spoluvlastnictví a daň z nájmu
Pokud je byt nebo dům ve společném jmění manželů, příjem z nájmu se zdaňuje pouze u jednoho z nich. Zpravidla ten, kdo může lépe využít slevy.
V případě podílového spoluvlastnictví daní každý ze spoluvlastníků přesně svůj podíl na příjmech i výdajích. Každý tedy podává vlastní přiznání. Zákon umožňuje i dohodu, že příjem zdaní pouze jeden ze spoluvlastníků nebo že se příjem rozdělí mezi spoluvlastníky jinak, než jak odpovídá vlastněným podílům, ale tato dohoda musí být prokazatelná a oboustranná. Zároveň v tomto případě platí, že příjmy a výdaje musí být rozděleny ve stejném poměru a že nemohou být využity paušální výdaje (pouze skutečné).
Podnájem a jeho daňová specifika
V případě podnájmu nejde o vlastnictví nemovitosti. Z toho vyplývá:
- Nelze odepisovat nemovitost v podnájmu
- Lze uplatnit výdaje spojené s podnájmem, např. nájemné, které platíte vlastníkovi, služby a energie (pokud se nevyúčtovávají), případné technické zhodnocení, pokud jste se na tom s vlastníkem dohodli písemně.
V přiznání se takové příjmy opět uvádějí v § 9 (příjmy z nájmu).
Checklist chytrého pronajímatele
Zdanění příjmů z nájmu nemusí být složité, pokud znáte základní pravidla.
- Zjistěte, zda se vás týká § 9 (nájem) nebo § 7 (ubytovací služby).
- Oddělujte nájemné od záloh a kaucí.
- Zvažte, jestli se vám víc vyplatí paušál, nebo skutečné výdaje.
- Uplatněte odpisy.
- Všechny doklady si uchovávejte a evidujte.
Daň z nájmu není tak složitá problematika, jak by se mohlo zdát. Klíčem je správně rozlišit mezi příjmy z nájmu podle § 9 a příjmy z ubytovacích služeb podle § 7, což vám umožní efektivně využít dostupné výhody a optimalizovat daňové povinnosti. Chcete vědět víc? Pokračujte na další díl našeho seriálu o nemovitostech:
Daně z nájmu: paušální vs. skutečné výdaje
